Namáhavá práce mnicha
V jistém klášteře žil mnich, který si jednou přišel postěžovat svému opatovi: "Nejdůstojnější otče, každý den mám tolik práce! Musím zastavit tekoucí proud vody, krotit dva sokoly, brzdit dva zajíce, cvičit dva krahujce, přemoci draka, zkrotit lva a ošetřovat nemocného."
"Ale, ale, milý bratře, žádnému mnichovi v našem klášteře se taková práce neukládá. To jsou jen tvé výmysly," odpověděl opat.
"A přece, ctihodný otče, hovořím čistou pravdu:
Proud tekoucí vody, to jsou mé myšlenky, které musím zastavovat, aby se nedostaly do bludných potůčků.
Dva sokoli, to jsou mé oči, které musím hlídat, aby se jim nezalíbilo něco, co by mohlo škodit mé duši.
Dva zajíci, to jsou mé nohy, které musím brzdit, aby se nedaly na cestu hříchu.
Dva krahujci, to jsou mé ruce. Musím je neustále cvičit, aby konaly dobro mně i mým bratřím.
Drak, to je můj jazyk. Musím ho neustále držet na uzdě, abych neřekl nic nepřístojného a nehovořil zbytečně.
Lev, to je mé srdce. Musím s ním ustavičně bojovat, aby se nenaplnilo pýchou a sobectvím, ale aby v něm neustále přebýval a působil Boží Duch.
Nemocný, to je mé tělo, které si neustále žádá jednou to, podruhé ono a neptá se, jestli to, co chce, je dobré pro opravdové zdraví."
Opat udiveně poslouchal mnicha a nakonec řekl: "Milý bratře, velmi tvrdě pracuješ na vinici Páně a tvou únavu jednou odmění Pán na věčnosti pokojem."
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.